V dnešní době je automobil něco, bez čeho se někteří lidé vůbec neobejdou. A to hlavně takoví lidé, co pro ně auto představuje třeba i práci. Právě automobil anebo třeba motorka nebo další motorový prostředek je jejich zaměstnání, jejich práce. Například můj bratr i bratranec, tak oba dva rozváží zboží. A dokonce jednou také pracovali pro prima firmu, kde rozváželi drahé těžké zboží. Bylo to květinářství. jenom si představte přemisťovat těžké křehké palmy! Tahle práce se mi opravdu hodně líbila. Dvakrát jsem byla dokonce s bratrancem rozvážet květiny. On rozvážel třeba květiny na svatbu anebo na nějaké akce a potom také do různých květinářství a podobně.
Myslím si, že je to opravdu skvělá práce. Vždycky si vzpomínám, když třeba bratranec nabíral květiny, jak to všude vonělo, celé auto vonělo opravdu květinami, taková vlhká svěží vůně a skoro jako od růží a od lilií. Tohle se mi moc líbilo, jenomže potom bratranec měl úraz, tak nemohl dlouhou dobu jezdit automobilem. Docela hodně mě to mrzelo. Zkoušela jsem také se v práci se zeptat, jestli bych také nemohla něco rozvážet. Oni řekli, že ne, že prý nemám tolik zkušeností, jako můj bratranec. My jsme sice s bratrancem pracovali pod jednou firmou, ale já jsem byla jako uklízečka, takže jsem úplně pohořela.
Řekla jsem si ale, že také jednoho dne bych chtěla řídit automobil, protože automobil je moje láska a také mě to moc baví. Svůj první automobil jsem měla až asi o pět let později, sice já už jsem řidičské oprávnění měla už předtím. A to docela několik let, ale automobil jsem dostala až potom, protože jsem si na něj našetřila. Trvalo to opravdu hodně dlouho. Naštěstí maminka mi přispěla potom dvacet tisíc korun, celkově automobil mě stál sto deset tisíc korun, takže jsem byla ráda, že alespoň malou částku mi maminka dala, protože bez toho bych se asi už neobešla. Sice pracuji jako uklízečka, plat má malý, ale byla jsem opravdu ráda, že jsem si konečně našetřila na automobil, který si hlídám jako oko v hlavě.
